Podle nové studie zveřejněné v říjnu 2025 v časopise Nature Scientific Data je v západní části palearktické oblasti ohroženo či téměř ohroženo 77,3 % druhů sladkovodních mlžů řádu Unionida. Tito nenápadní tvorové – škeble, velevrubi nebo perlorodky – patří k nejvíce ohroženým skupinám živočichů v Evropě.
Ztráta těchto druhů není jen ekologickým problémem. Je signálem hlubších změn v našich řekách a jezerech, které ovlivňují kvalitu vody, stabilitu ekosystémů i ekonomické fungování regionů závislých na vodních zdrojích.
Ekologičtí filtry, kteří čistí vodu
Sladkovodní mlži jsou přirozeným filtračním systémem našich vod. Každý jedinec denně přefiltruje několik litrů vody, čímž odstraňuje jemné částice, bakterie i řasy a zlepšuje kvalitu prostředí. Tím přispívají k průzračnosti vody, rovnováze živin i stabilitě dna. Podle studie Lopes-Lima a kolegů patří právě tyto organismy k hlavním „ekologickým filtrům“ vodních ekosystémů. Jejich úbytek proto znamená ztrátu přirozené schopnosti řek a jezer čistit se a obnovovat. Tam, kde mlži vymizeli, musí jejich roli nahrazovat technické zásahy, jako je provzdušňování nebo čištění vody, tedy procesy, které dříve zajišťovala sama příroda.
Data ukazují znepokojivý trend
Nová databáze vytvořená autory studie obsahuje informace o rozšíření více než 160 druhů sladkovodních mlžů v Evropě, severní Africe a Malé Asii. Ukazuje, že 77,3 % z nich spadá do kategorií „ohrožený“ nebo „téměř ohrožený“ podle kritérií IUCN.
Hlavní příčiny úbytku jsou komplexní:
- regulace a přehrazování toků, které znemožňují migraci ryb – hostitelů larválních stádií mlžů,
- znečištění vody z průmyslu, zemědělství a kanalizací,
- invazní druhy (např. slávička mnohotvárná – Dreissena polymorpha), které konkurují původním mlžům,
- intenzivní rybářství a manipulace s vodní hladinou,
- ztráta přirozeného litorálu – pobřežní zóny, kde se mlži rozmnožují.
Z geografického pohledu jsou nejvíce postiženy povodí Dunaje, Rýna a Středomoří, kde se překrývá vysoká hustota osídlení a průmyslové aktivity. Podle dat IUCN Red List (2024) je několik druhů, např. Unio tumidiformis nebo Margaritifera auricularia, již na hranici přežití.
Evropská ochrana vody a její limity
Evropská rámcová směrnice o vodě (2000/60/ES) stanovuje cíl dosáhnout „dobrého ekologického stavu“ vodních útvarů, přesto jej podle Evropské agentury pro životní prostředí (EEA Report No. 06/2024) plní méně než 40 % řek a jezer v EU. Důvodem je především nedostatečná ochrana vodních biotopů a omezené propojení mezi ochranou přírody a vodním hospodářstvím. Programy LIFE a Natura 2000 sice zahrnují i vodní stanoviště, avšak většina lokalit byla vymezena podle suchozemských druhů.
Autoři studie upozorňují, že ani chráněné území samo o sobě nestačí, pokud se v jeho okolí mění hydrologie a kvalita vody. Přirozené říční procesy, jako eroze, sedimentace, migrace ryb, jsou klíčové i pro mlže, a jejich potlačování může mít nevratné následky.
Věda a monitoring: co už víme a co chybí
Biologický monitoring mlžů je dnes součástí hodnocení ekologického stavu vod v mnoha zemích, včetně České republiky. Výzkumy Masarykovy univerzity a AOPK ČR potvrzují, že druhové složení mlžů dobře odráží kvalitu vody, kyslíkové poměry a stabilitu dna. Například studie Šlachtová et al. (2023) prokázala, že diverzita měkkýšů ve stojatých vodách závisí na kombinaci průhlednosti vody, členitosti litorálu a intenzitě rybářského hospodaření. V jezerech s vyšší průhledností a přirozeným břehem byla biodiverzita násobně vyšší než v uměle regulovaných nádržích. Tyto výsledky ukazují, že i malé zásahy do vodního režimu se mohou v biodiverzitě projevit velmi rychle.
Dopady na podnikovou ekologii a ESG
Z pohledu firem je téma sladkovodních ekosystémů často skryté. Mnoho podniků využívá vodu jako médium pro chlazení, mytí nebo výrobu, ale jen málo z nich analyzuje dopady na biodiverzitu ve svém okolí. Nové standardy ESRS E4 v rámci směrnice CSRD a systém ISO 14001 však zavádějí povinnost hodnotit vztah firmy k vodním a pozemním ekosystémům.
K praktickým krokům, které lze v praxi uplatnit, patří:
- mapování a monitoring vodních toků v okolí závodu,
- spolupráce s hydrobiology na stanovení indikátorů kvality prostředí,
- obnova přirozených břehů nebo tůní jako součást ekologické kompenzace,
- vytváření „přírodě blízké“ infrastruktury (např. retence dešťové vody, zelené pásy),
- transparentní reporting dopadů na biodiverzitu.
Takové kroky nejen snižují rizika v oblasti ESG, ale přinášejí i dlouhodobou stabilitu vodních zdrojů, na nichž je podnikání závislé.
Budoucnost pod hladinou
Sladkovodní měkkýši jsou symbolem propojenosti přírody. Na jejich přežití závisí čistota vody, migrace ryb i funkce říčních systémů. Jejich úbytek nám připomíná, že ekologická rovnováha se nehroutí skokem, ale pozvolna a často v tichu. Pokud se chceme vyhnout budoucnosti, v níž budou naše řeky biologicky prázdné, je nutné spojit vědu, průmysl i politiku v obnově vodních ekosystémů. Biodiverzita pod hladinou totiž rozhoduje o tom, jestli budou naše vody zítra stále živé.
